"Keramiku miluju, to je moje řemeslo, to jsem chtěla studovat. Dostala jsem se po těžkých potížích za 'totáče' na vysokou uměleckoprůmyslovou školu. Dnes dělám to nejtěžší, nejsložitější, pracuju s porcelánem a vysokožárnou kameninou velice vysoko pálenou," řekla ČTK Roučka.
Na výstavu v Plzni přivezla několik sérií svých děl, mimo jiné takzvané české cykly, tedy plastiky z prostředí typické české hospody. "Říkám tomu vozová hradba, jak chlapi sedí na lavici vedle sebe jeden vedle druhého, jsou takoví širocí, mají kšandy," popsala jednu z prací.
Tématem dalšího cyklu jsou i "macatky" neboli nadměrně statné ženy. "Odjakživa jsem je dělala. Pozorovala jsem, jak materiální stránka může zničit v člověku to nejcennější, tedy že myslíme a cítíme. Trochu nafukuji materiální část, tedy tělo člověka, a ty hlavičky mají malé, protože sedět před televizí, k tomu hlavu nepotřebují," uvedla Roučka.
Jedna ze vstupních vitrín obsahuje i autorčiny kresby na papírových táccích. Na ně zachycuje generaci, která byla podle ní nejvíc poznamenána nacistickou a pak "červenou" okupací. "Ti lidé jsou ještě dodnes vyplašení, bojí se, nikdo už to z nich nevymlátí. Podle mě si myslí, že svoboda je něco, co jim někdo dá v balíčku, neví, že si ji musí každý najít sám v sobě," uvedla Roučka.
Z Československa odešla v roce 1971. "Před odchodem jsem byla vyčerpána psychicky, fyzicky, byla jsme ve stavu mezi vězením, blázincem, schizofrenií a alkoholismem," uvedla. Přestože hodně váhala kvůli rodičům, odešla a podle svých slov udělala dobře. "Zachránila jsem se tím," dodala. Od otevření hranic v roce 1989 se do Čech pravidelně vrací, prodala dům v Plzni, koupila statek v Břasích na Rokycansku. Jednu ze stodol nedávno upravila na galerii. Kompletně vybavenou dílnu má ale ve Francii. Kromě keramiky pracuje také se dřevem a kamenem.
zdroj: ČTK